Cílem bylo v roce 2002 vytvořit srovnatelný systém, jaký mají všechny evropské metropole. Tedy jednotnou fyzickou navigaci takzvaně ‚na poslední kilometr‘, která je navzdory elektronickým zařízením schopna řidiče navést doslova až ke správnému vjezdu.

V porovnání se standartně využívanými nosiči venkovní reklamy v Praze jde o čistě funkční sdělení v dané lokalitě, které je nesvětelné, nereflexní a nepohyblivé. Jejich podstata tkví především v nasměrování takzvaně na poslední kilometr, kdy často elektronické navigace selhávají.

Naváděcí systém využívá každé velké město nejen v Evropě. V Praze tyto tabule fungují už 20 let, a tak je zarážející, že by se najednou situace měla měnit. Na tabule si zvykli jak podnikatelé, tak turisté i místní obyvatelé - kteří se podle nich často řídí. Tabule nemohou obsahovat žádnou reklamu. Jejich obsah i znění se přesně definují a regulují.

V porovnání se standartně využívanými nosiči venkovní reklamy v Praze jde o čistě funkční sdělení v dané lokalitě, které je nesvětelné, nereflexní a nepohyblivé. Jejich podstata tkví především v nasměrování takzvaně na poslední kilometr, kdy často elektronické navigace selhávají.

Za zachování směrovek se ve své době postavilo několik městských částí.